listopad 11
Hned po příjezdu jsme trošku zalitovali, že naší hlavní prioritou je najít práci. Už první kilometry jižního ostrova nás totiž lákaly vyrazit někam pěšmo. Myslím si, že i když člověk viděl všechny ty dramatické fotografie a magické dokumenty, stejně po příjezdu čumí jako péro z divanu. Krajina je tu úchvatná. Například na východním pobřeží přecházejí pláže se zlatým pískem v deštný prales, který výše ustupuje travnatým stepím, mezi nimiž ční zasněžené vrcholky skalistých hor a pomalu kloužou k oceánu ledovce. Peníze nepeníze, tomu se nedá odolat.
Při cestě na sever jsme podnikli několik menších výstupů. První byl Roys peak, převážně travnatý kopec nad jezerem Wanaka. Vcelku nudný výstup, ale fantastické výhledy na jezero.
Na východním pobřeží jsme šli část Copland tracku k horkým pramenům. Po sedmihodinovém výšlapu nám byla odměnou koupačka pod zasněženými vrcholky.
Pár desítek kilometrů od Motueka jsme museli náš van podrobit těžké zkoušce, když nás dostal pod Mt. Artur. Půldenní hřebenovku se závěrem na zasněženém vrcholku jsme zakončili vrcholovým pifkem s kamarády.
listopad 11
(babi děda, 15. 12. 2011 13:02)